Charakteristika plemene

Azmi 2,5 roku, 13.8.2011Anatolský pastevecký pes je klidný, rozvážný, zdrženlivý, avšak instinktivně ostražitý. Není plachý ani agresivní, je-li vyprovokován, raději nejprve otočí hlavu, či se zvedne a odejde. Nikdy neútočí první, pokud není sám napaden a vždy nejprve hrozí vrčením. Po staletí byl používán jako bojový pes a k lovu, dnes je používán jako ovčácký pes stejně jako hlídací, či jako rodinný společník. Obecně dospívá ve stáří osmnácti až třiceti měsíců, plné zralosti dosahuje ve čtyřech letech.

Vzhled

Anatolský pastevecký pes je vysoký, silný, mohutně stavěný pes, obratný, velmi rychlý a vytrvalý. Je líbivý, impozantní a nepřehlédnutelný, již z dálky je ho možné poznat podle pozoruhodné harmonické noblesní “lví” chůze a vysoce stočeného ocasu. Srst má středně dlouhou, dvojitou a v zimě velmi hustou, což bývala v zimě vynikající ochrana před omrznutím, v létě před spálením a také před kousnutím predátorů. Standard povoluje všechny barvy. 

Na trhu se v poslední době  objevují mohutní psi podle rovnice „turecký pes = velký a odvážný“ (viz např. zde tento článek), kteří jsou sice atraktivní, ale neodpovídají prototypu pasteveckého psa, tzn. rychlému a silnému jedinci  schopnému střežit stádo před vetřelci. Navíc přímo úměrně mohutnosti roste zátěž kloubů  a vznikají  potíže s pohybovým aparátem.

Povaha

Odvážný, vyrovnaný pes bez jakékoliv stopy agresivity, velmi inteligentní a učenlivý. Hrdý, nezávislý a sebevědomý. Umí být laskavý a přítulný kamarád, ale také se dokáže rozhodnout, že nebude poslouchat. Je velmi teritoriální, za své přijme takřka celé jemu známé okolí, které vydrží z vyvýšeného místa hodiny pozorovat a hlídat. Nepřestává být ostražitý ani v noci; pokud je chován venku a není-li zavírán na noc do kotce, projevuje se oproti jiným plemenům vyšší noční aktivitouMiluje každodenní dlouhé procházky, náš Azmi si o ně ve svou hodinu cíleně a vytrvale “říká”.

Anatol a lidé

Jsou to velmi milující a oddaná zvířata, obzvláště k ženám a dětem, je velmi majetnický vůči své rodině a domovu. K cizím lidem jsou v dospělosti rezervovaní. Jeho sklon k nezávislosti vyžaduje pevné vedení a disciplínu od velmi mladého věku. Život se silným psem jako anatol usnadní základní výcvik poslušnosti; aby z něj mohl být rodinný společník a mazlíček, musí být od velmi útlého věku řádně cvičen a socializován, musí poznat, kde je jeho místo.

Anatol a zvířata

Velmi dobře se snese s ostatními zvířaty, pokud je k tomu od štěněte veden, a zároveň je mu poskytnut vlastní prostor. Někdy může být agresivní vůči cizím zvířatům, např. zatoulaným kočkám.

Venku či v bytě?

Je to výborný kompromis mezi respektovaným hlídacím psem a domácím mazlíčkem, ale nedoporučujeme ho pouze pro život v bytech.  Má hustou srst, která dvakrát do roka opravdu hodně líná a původem je to aktivní pracovní plemeno, které potřebuje hodně pohybu. Velmi rád běhá, je schopen pohybovat se velkou rychlostí. Nevadí mu špatné počasí – celý rok rád žije venku, díky původu je schopný odolávat extrémům tepla a chladu; boudu využívá spíše jako ochranu před horkem než chladem (Azmi nechtěl být v domě ani v letošních extrémních mrazech, spal venku i v -20°C). Vodu má rád, ale plavání si oblíbí spíše výjimečně. 

Dům a zahrada

Anatolský pastevecký pes byl vyšlechtěn k nezávislosti a zodpovědnosti  při hlídání stáda bez lidské pomoci, na cestách se stádem se učil tisíce let samostatnému rozhodování. V případě napadení stádo opouštěl, pokud bylo nutné zahnat útočícího dravce. To však v praxi znamená, že se rád toulá a musí být chován v dobře oplocených plochách.

Miluje zimu, vyhřívání na ranním a večerním slunci, v létě se však před teplem schovává. Feny pastevců si přirozeně hrabaly nory pro štěňata, což je zřejmě důvod, proč psi vyhledávají odpočinek na čerstvé hlíně, štěrku apod. Podle našich zkušeností je lépe omezit jim kontakt s půdou na zahradě, protože si “upraví” ležení podle vlastního uvážení. S trávníkem jsme nikdy problém neměli.  Jako štěně si Ajlína v létě občas vyráběla v hlíně chladící „zaječí pekáče“. Protože jsme v té době ještě neměli upravený terén na zahradě a mohli jsme si to dovolit, pozorovali jsme je, jak dokázali v hliněné mezi vyhrabat 170 cm hlubokou noru. Jeden hrabal, druhý hlídal. Když jeden z nich nemohl, druhý ho vystřídal. Pak se nora sesunula. Tato zábava jim vydržela zhruba do roka.

Leave a Reply